TAJEMSTVÍ ZVUKU - Solfeggio frekvence a práce s energií podle staroegyptských mysterijních chrámových škol

Zvuk má nepopiratelný vliv nejen na naši psychiku, ale taky na naše zdraví.Každý zvuk má nějakou frekvenci (rychlost vlnění) a v historii se pro vytváření hudby používaly v různých oblastech různé výšky tónů. To znamená, že ladění nástrojů se v minulosti hodně lišilo. Dnes se tóny odvozují většinou od jednočárkového (komorního) „a“, jehož frekvence je stanovená na 440 Hz.Někdo uvádí, že takto stanovená výška tónu „a“ není harmonická, a přiklání se k tomu, že příznivější pro člověka je odvodit stupnici od komorního „a“ ve frekvenci 432 Hz, která odpovídá vypočtu hudebních tónů podle Pythagora. Často se můžete dočíst že mocnosti (hlavně prý Německo) za 2. světové války schválně zvolili frekvenci 440 Hz, protože je prý atonální a podporuje poslušnost. Starověká a středověká (hlavně církevní) stupnice se zřejmě pohybovala v těchto tónech: UT (DO): 396 Hz, RE: 417 Hz, MI: 528 Hz, FA: 639 Hz, SOL: 741 Hz, LA: 852 Hz. Slabiky přiřazené k tónu se nazývají jako solmizační slabiky (italsky solfeggio) a pomáhají rozpoznat a zpívat konkrétní výšku tónu. Slabika SI se do stupnice přidala až v 18. století, do té doby se používaly hexachordy (6 tónové stupnice). Dnes používáme při zpívání stejné slabiky, jako v minulosti, ale máme k nim přiřazené jiné frekvence. Přesto se tyto léčivé frekvence nazývají jako solfeggio. Více se dozvíte na přednášce - workshopu Miloše Matuly.